V minulém roce představilo Norsko ambiciózní strategii, která si klade za cíl do roku 2030 znovu vzbudit v dětech a mladých lidech radost ze čtení. Výsledky mezinárodních srovnávacích testů PISA a PIRLS totiž přinesly velmi špatné zprávy – norští žáci patří mezi nejméně nadšené čtenáře na světě. Horších čtenářských dovedností dosahují chlapci, a ačkoli nerovnosti nejsou v Norsku tak velké jako v jiných zemích, ve čtení vynikají spíše děti s lepším socioekonomickým statusem.
Postoj čtenářské strategie k technologiím je neúprosný. Hlavním konkurentem čtení jsou v Norsku (ale pravděpodobně i ve většině evropských zemích) digitální technologie: streamovací služby, sociální sítě či online komunikace. Dokládají to i statistiky; v Norsku vlastní celých 93 % dětí ve věku 9–11 let mobilní telefon, u dětí starších 12 let jsou to už všechny. Počítač má doma 64 % dětí a mnoho z nich si některé digitální zařízení nosí denně do školy. Přibližně třetina mladých přiznává, že by chtěla trávit méně času online, ale zároveň se od digitálního světa nedokáže odpoutat, a to i na úkor spánku.
Norská strategie zdůrazňuje, že podpora čtení není jen otázkou kulturní politiky, nejde jen o zábavu a koníček. V době, kdy jsme obklopeni nepřeberným množstvím textů – od smluv a reklam po příspěvky na sociálních sítích –, je schopnost porozumět psanému slovu a pracovat s ním nepostradatelná. Je předpokladem správného fungování demokratické společnosti.
Jaké kroky mají pomoci vrátit Nory ke čtení?
- Podpora knihoven: Veřejné i školní knihovny by měly nabízet co nejširší výběr literatury, která osloví různé typy čtenářů. Klíčovou roli hraje efektivnější využití školních knihoven – ty by se měly stát součástí výuky a života školy.
- Čtení od útlého věku: Strategie podporuje zakládání knihoven v předškolních zařízeních a půjčování knih domů. Důraz se klade na pravidelné, ideálně každodenní hlasité čtení ve školkách.
- Návrat k papírovým učebnicím: Norsko se odklání od digitálních učebnic, které v posledních letech dominovaly, a znovu sází na tištěné knihy. Ty podporují hlubší soustředění a čtení bez rušivých notifikací.
K dosažení těchto cílů poskytne stát finanční prostředky, metodickou podporu, soustředí se na vzdělávání pedagogů i knihovníků a na propojování obcí, knihoven a škol.
Jiní lidé, jiné knihy
Rovnost je Skandinávii vlastní a rovný přístup se týká i čtení. Každý z nás je jedinečný – máme různorodé zájmy, schopnosti, pocházíme z rozdílného rodinného nebo i jazykového a kulturního prostředí, a každý z nás proto chce číst něco jiného. Obrázkové knihy, komiksy, populárně-naučné tituly pro děti a mládež, audioknihy, norská i překladová beletrie napříč žánry, jazyky a kulturami – každý čtenář si zaslouží najít příběh a text, který ho osloví. Klíčem k čtenářskému probuzení je podle norské strategie pestrost a možnost volby. Knihy by měly být zrcadlem reality mladých čtenářů a přinášet odpovědi na otázky, které je trápí.
Knihovníci i učitelé musejí při výběru knih respektovat individualitu dětí a mladých lidí. Platí to i pro školní knihovny, které se mnohdy proměnily jen ve skladiště povinné četby. Ne všechny děti mají doma přístup ke knihám nebo navštěvují s rodiči veřejné knihovny. Právě pro ně je školní knihovna vstupní branou do světa čtení.
Knihovny jako centra kultury, komunity a demokracie
Veřejné knihovny staví norská strategie do středu kulturního i komunitního života. Inspirací může být ústřední městská knihovna Deichman Bjørvika v Oslu. Její moderní šestipodlažní budova se nachází v dynamicky se rozvíjející čtvrti Bjørvika,
kde vyrostla v posledních letech řada kancelářských i bytových komplexů, ale ústřední prostor tady zaujímají tři kulturní instituce. V těsném sousedství tu stojí ikonická opera se střechou svažující se do moře, muzeum Edvarda Muncha, jehož nebývale vysoká a tmavá budova vzbudila vášnivé diskuse mezi odborníky i veřejností, a právě hlavní pobočka knihovny. I ta svou architekturou návštěvníka zprvu překvapí. Vnitřnímu prostoru dominují jezdicí schody uprostřed, které nápadně připomínají spíše nákupní než kulturní centrum. Industriální nádech podporuje také umělecký objekt Brainstorm Larse Ø. Ramberga, který tvoří 400 metrů neonových trubic.
Když vkročíme do největší knihovny v Norsku, jsme překvapeni nejen velkolepostí stavby, ale i šíří nabídky služeb, jež dalece přesahují oblast literatury a jsou až na výjimky bezplatné. Návštěvníci si zde mohou ušít šaty, pracovat s 3D tiskárnou, natočit podcast nebo vlastní hudební album, využít profesionální grafický software. K dispozici je i kutilská dílna, laserová řezačka či zázemí pro výrobu potisku trička nebo personalizovaného obalu na mobil. Samozřejmostí jsou dětské koutky pro různě staré děti, relaxační zóny, deskové hry a kavárna s příznivými cenami. Fond knihovny čítá 450 000 titulů, včetně literatury v menšinových jazycích, jako je sámština a další jazyky minorit žijících v Norsku. S knihovní průkazkou mají uživatelé přístup do online filmotéky a k milionu hudebních skladeb, které mohou využívat i z domova.
Podobný příběh vypráví i Finsko se svou knihovnou Oodi v Helsinkách, kde si můžete vypůjčit dokonce i badmintonovou raketu, k jejímu areálu totiž patří i dvě sportovní hřiště. Ať přijdete do těchto knihoven v kterýkoli den nebo denní dobu, je tu plno. Teenageři se tu se sluchátky na uších rozvalují v cool sedačkách, senioři popíjejí kávu, rodiče s malými dětmi si kreslí
nebo prohlížejí obrázkové knížky. Stěžejní je přitom lokalita v blízkosti hlavního nádraží a další infrastruktury. Vzdušné knihovny plné světla vybízejí k setkávání i k zastavení; smysluplným způsobem tu můžete strávit celé odpoledne nebo jenom chvíli mezi dvěma schůzkami.
Čtení jako politická priorita
Těžko bychom si asi vybavili jakýkoli delší projev nebo rozhovor některého českého politika na téma čtení. To se může zdát v dnešní době několika válečných konfliktů problém politicky zcela marginální. V Norsku tomu je jinak – strategii veřejně podpořil a odstartoval premiér Jonas Gahr Støre, na největším literárním festivalu Skandinávie v Lillehammeru ji prezentovaly společně ministryně školství a ministryně kultury. Podobnou váhu má čtení i ve Finsku, kde čtenářská strategie vznikla již v roce 2021. Bývalý finský prezident Sauli Niinistö byl znám jako vášnivý čtenář. Rád navštěvoval helsinský knižní veletrh, kde nevyžadoval žádné speciální zacházení a neváhal si v plném sále sednout na schody, aby si vyslechl besedu se svým oblíbeným autorem.
Norsko si uvědomuje, že podpora čtení je nutný krok k rozvoji vzdělané, kriticky myslící a demokratické společnosti. Čtení není jen dovednost – je to brána k lepší budoucnosti, a proto se vyplatí do něj investovat: finance, energii i politickou podporu. Kdo čte, ten dokáže měnit svět.
BARBORA GREČNEROVÁ je nordistka, působí v Knihovně Václava Havla a v redakci časopisu iLiteratura.
