Zákazy knih a jejich důsledky
Nejčastěji udávané důvody jsou přílišná vulgarita (Kdo chytá v žitě, Na cestě), sexuální motivy (1984), násilí (Deník Anny Frankové), propagace „amorálního chování“ skrze vyobrazování konzumace alkoholu či drog (Velký Gatsby, My děti ze stanice ZOO), či nabádání ke vzpouře proti autoritám (Hunger Games).
Politické motivy jsou ale ve skutečnosti tím hlavním motorem pohánějícím zákazy. Třeba román Hrozny hněvu z pera Johna Steinbecka je zakázán v několika školních okresech kvůli negativnímu vyobrazení velkostatkářů a chudoby. Další klasika Barva nachu od Alice Walker se zase zakazuje kvůli tématům rasismu, sexuálního násilí a LGBTQ+ identitě. Vedle knih pojednávajících o otroctví se ze školních osnov a knihoven odstraňuje i mnoho titulů o holokaustu, jako třeba již zmiňovaný Deník Anny Frankové nebo třeba hojně oceňovaný grafický román Maus od Arta Spiegelmana. Hlavním udávaným důvodem zákazu je násilný obsah. Jak ale psát o holokaustu bez znázornění hrůz, které obnášel? Čtenář by měl být zděšen, aby se historie neopakovala!
Zákazy knih o holokaustu navíc posilují konspirační teorie, podle nichž je holokaust mýtem a přispívají k jeho vytěsňování ze školní výuky. Průzkum Claims Conference z roku 2020 ukázal závažné mezery ve znalostech holokaustu mezi americkými Mileniály a Generací Z. Celkem 63 % respondentů nevědělo, že bylo zavražděno šest milionů Židů, a 48 % nedokázalo jmenovat jediný koncentrační tábor. Navíc 11 % věřilo, že Židé způsobili holokaust, přičemž v New Yorku toto číslo stouplo na šokujících 19 %.
Přibližně polovina mladých lidí se setkala s popíráním holokaustu online a okolo 30 % respondentů si všímá nacistických symbolů na sociálních sítích či ve svých komunitách. Naprostá většina dotázaných zastává názor, že učit o holokaustu ve školách je zásadní, aby nebyla historie překrucována. Pokud neudržujeme historická fakta živá a nepředáváme je dalším generacím, riskujeme, že je postupně nahradí předsudky a nenávistné ideologie. Zakazování knih o holokaustu tuto nevědomost jen prohlubuje a zároveň přispívá k šíření antisemitských postojů.
Zákazy však postihují i dětskou literaturu se zdánlivě nekontroverzními tématy a nevinným obsahem. Například nedávno světem proletěla zpráva, že administrativa Donalda Trumpa se rozhodla zakázat dětskou knihu Freckleface Strawberry („Pihovatá Jahůdka“) z pera oscarové herečky Julianne Mooreové, a to ve školách spravovaných Ministerstvem obrany USA. Toto opatření je součástí širšího přezkoumání knih s tématy souvisejícími s genderem a rovností, které bylo iniciováno na základě nedávných exekutivních příkazů zaměřených na ukončení takzvané údajné „radikální indoktrinace“ ve školství. Freckleface Strawberry, publikovaná v roce 2007, je semi-autobiografický příběh o sedmileté dívce, která se učí přijmout své pihy, a má děti ujistit, že být odlišný je v pořádku. Sama Moorová totiž v dětství čelila výsměchu ze strany svých spolužáků kvůli svým pihám a zrzavým vlasům. Přesné důvody, proč byla tato konkrétní kniha zakázána, nebyly explicitně uvedeny, což rozohnilo další diskuse o cenzuře a svobodě projevu v oblasti vzdělávání.
Cenzura literatury v USA
Má sice dlouhou tradici, ale od roku 2021 zde dochází k dramatickému nárůstu počtu zakázaných knih. Podle zprávy PEN America bylo ve školním roce 2023–2024 zaznamenáno více než 10 000 případů cenzury knih, což představuje 200% nárůst oproti předchozímu roku. Tento trend je zvláště patrný v konzervativních státech, jako jsou Florida a Iowa, kde nové zákony usnadňují odstraňování knih z knihoven. Podle PEN America počet zakázaných knih za poslední tři roky dosahuje stejných čísel jako během McCarthyho éry 50. let, kdy byly perzekuováni autoři a díla spojená s levicovými ideologiemi a kritickým pohledem na americkou vládu a společnost. Utah přijal jeden z nejextrémnějších zákonů týkajících se zákazů knih, známý jako HB 29, který stanoví, že pokud alespoň tři školní okresy shledají určitou knihu za „objektivně citlivý materiál“, musí být tato kniha stažena ze všech škol v celém státě. Zákon vyvolal silnou kritiku, zejména od organizací, jako je PEN America, která jej označila za jeden z nejextrémnějších zásahů do svobody tisku.
Většina zakázaných knih se zaměřuje na příběhy lidí z minoritních skupin. Z 4218 titulů zakázaných ve školním roce 2023–2024 mělo 36 % postavu s odlišnou než bílou barvou pleti a 25 % identitu LGBTQ+. To naznačuje, že zákazy nejsou výsledkem obav o „vhodnost“ obsahu, ale i snahou kontrolovat narativy a vymazat určité perspektivy z veřejného diskurzu. Přitom podle údajů z roku 2021 od Children’s Defense Fund je v současnosti více než 50 % mladých lidí v USA jiné než bílé barvy pleti. Cenzura tak vytváří prostředí, ve kterém jsou určité zkušenosti a hlasy systematicky umlčovány a studentům z marginalizovaných skupin se upírá přístup k literatuře odrážející jejich zkušenosti a identitu. Cenzura proto neposkytuje ochranu dětem, jak tvrdí její zastánci, ale naopak je zbavuje příležitosti porozumět složitému světu kolem nich.
Cenzura knih má také dalekosáhlé důsledky pro vzdělávací systém a společnost jako celek. Omezování přístupu k různorodé literatuře brání studentům v porozumění odlišným perspektivám a zkušenostem, což je klíčové pro rozvoj kritického myšlení a empatie. Zároveň může vést k marginalizaci určitých skupin a potlačování důležitých společenských diskusí. Literatura vždy hrála klíčovou roli v osobním rozvoji čtenářů, a to nejen z hlediska vzdělávání, ale i emocionální a psychologické podpory. Zakazování knih, které se dotýkají citlivých a složitých témat, může mít vážné důsledky, zejména pro mladé lidi, kteří v těchto příbězích nacházejí oporu a porozumění.
V podcastu Velshi Banned Book Club, konkrétně v epizodě z 13. prosince 2023, byl hostem Stephen Chbosky, autor knihy Ten, kdo stojí v koutě. Tento román se zabývá tématy dospívání, duševního zdraví a hledání identity. Chbosky v rozhovoru zmínil, že obdržel dopisy od mnoha čtenářů, kteří mu sdělili, že jeho kniha jim poskytla naději a že díky ní nespáchali sebevraždu. Čtenáři se často ztotožňují s hlavní postavou Charlieho, jehož zápas s osobními traumaty a hledáním místa ve světě rezonuje s mnoha mladými lidmi. Tato zpětná vazba od čtenářů podtrhuje význam literatury, která otevřeně a citlivě zpracovává složitá témata, jako je duševní zdraví.
Legislativa a nástup cenzury za Donalda Trumpa
S cenzurou knih vzrostl i počet právních sporů, a to především ve státech s nejvíce zákazy, tedy v Iowě, Floridě, Utahu, ale třeba i Jižní Karolíně a Tennessee, kde byly podány žaloby na ochranu svobody projevu a práva na přístup k informacím. Mnoho z žalob proti zákazům podávají knižní nakladatelství, učitelé, studenti a rodiče. Třeba v Iowě došlo k právnímu sporu poté, co státní zákonodárci přijali kontroverzní zákon zakazující zejména knihy zaměřené na LGBTQ+ témata. Po žalobách, které požadovaly zrušení tohoto zákona, však federální odvolací soud zrušil dočasné nařízení, které zákon pozastavovalo, a umožnil jeho pokračující účinnost. Tento krok ukazuje, že i právní rozhodnutí jsou ovlivněna politickými tlaky a ideologickými postoji, které stojí za podobnými zákony.
Cenzura je v USA ještě intenzivnější s nástupem administrativy Donalda Trumpa, která zpřísnila opatření proti snahám o diverzitu, rovnost a inkluzi (DEI) na veřejných školách a univerzitách v USA. Trump slíbil ukončit to, co popsal jako „radikální indoktrinaci“, hrozbou odebrání federálního financování školám, které vyučují o genderové identitě, rasismu, sexismu a dalších formách útlaku. Také oznámil svůj záměr upřednostnit vlastenecké vzdělávání, ale není jasné, jak jeho plány ovlivní veřejné školy napříč jednotlivými státy.
V oblasti legislativy prosazuje zákony zaměřené na regulaci obsahu školních knihoven a omezení výuky určitých témat především krajně pravicová republikánská organizace Moms for Liberty, která se v České republice dostala do povědomí v lednu 2024, kdy plánovala přednášku v České národní budově v New Yorku. Tato akce vyvolala kontroverze a protesty ze strany některých lidskoprávních organizací a politiků, včetně těch českých (viz https://www.irozhlas.cz/ zpravy-svet/moms-liberty-ceska-narodni-budova-new-york protesty_2401172024_afo?utm_source=chatgpt.com). Plán organizace pro rok 2025 zahrnuje snahy o zákaz distribuce materiálů považovaných za sexuálně explicitní nebo nevhodné pro nezletilé v knihovnách a rozšíření zákazu výuky LGBTQ+ obsahu. Organizace také aktivně podporuje své členy v kandidaturách na veřejné funkce.
Ačkoliv se Moms for Liberty primárně zaměřuje na otázky v oblasti vzdělávání, je také spojována se širšími konzervativními hnutími a iniciativami, které například vystupují proti právu na potrat. S tím se potom pojí zákazy knih, jako je například dystopický román Příběh Služebnice Margaret Atwoodové, který popisuje totalitní společnost, kde jsou ženy v podstatě redukovány na reprodukční stroje a který tak varuje před ztrátou ženských práv a kontroly nad vlastním tělem. Kniha je proto nejen silným literárním dílem, ale i důležitým politickým komentářem k nebezpečí regresivních politických směrů. Po zrušení federálního rozhodnutí Roe v. Wade v roce 2022, které zaručovalo právo na potrat na území USA, je až děsivě aktuální, a i proto figuruje v první desítce nejvíce zakazovaných knih.
Zákaz Příběhu Služebnice ukazuje, jak se literatura, která kritizuje autoritářské režimy a ochranu ženských práv, stává terčem cenzury ve chvíli, kdy politické síly zpochybňují práva žen na rozhodování o svých vlastních tělech. Cenzura knihy, která vysoce symbolizuje boj za rovnost a autonomii, je tedy nejenom politickým gestem, ale také signálem, jakou roli mohou knihy a umění hrát ve formování veřejného mínění a přístupu k právům. V tomto kontextu je nebezpečí cenzury jasné: pokud jsou knihy jako Příběh služebnice zakázány, společnost ztrácí důležitý nástroj pro kritickou reflexi o současném politickém stavu.
Literatura není jen zábavou – je to nástroj, který pomáhá lidem přežít, pochopit sebe i druhé a bojovat za spravedlivější společnost. Historie nás učí, že jakékoliv potlačení svobody projevu a přístupu k informacím může vést k dalšímu útlaku a degradaci lidských práv. Namísto cenzury bychom se proto měli zaměřit na to, jak vytvořit bezpečný prostor pro diskusi o knihách a tématech, která mohou být sice náročná, ale jsou nesmírně důležitá pro rozvoj individuální i celospolečenský. Čtení zakázaných knih se stává nejen osobní svobodou, ale i aktem odporu proti cenzuře. Podpořme proto autory, jejichž knihy byly zakázány, a diskutujme o jejich dílech, jako to dělá třeba novinář a autor Ali Velshi ve svém podcastu Velshi Banned Book Club.
Pozn: Seznam zakázaných knih i nejaktuálnější informace o zákazech najdete na stránkách organizace PEN America: https://pen.org/banned-books-list-2025/.
Mgr. DENISA KRÁSNÁ, BA (Hons), Ph.D., působí jako amerikanistka na Masarykově univerzitě a jako výzkumnice na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se věnuje environmentální filozofii. Hlavní oblasti jejího výzkumu jsou kolonialismus, kultura a literatura původních obyvatel Severní Ameriky. Přednášela na konferencích po Evropě a Severní Americe, pravidelně se objevuje v médiích jako expert na americká témata.
