Co vás přivedlo ke knihovnictví a do knihovny v Libštátu?
Vztah ke knihovně v Libštátu jsem si vytvořila už v dětství, kdy jsem tam pravidelně chodila se sestřenicí. Začínaly jsme půjčováním knih, ale postupně se z návštěv stala naše páteční tradice. Díky tomu jsme se také seznámily s panem knihovníkem, kterému jsme rády pomáhaly. Dokonce jsme snily o tom, že bychom tam jednou mohly mít brigádu, ale to se nakonec nikdy neuskutečnilo.
S postupem času se naše zájmy změnily – šly jsme na střední a následně na vysokou školu. Na knihovnu jsme trochu zapomněly. V roce 2019 jsem se ale dozvěděla, že pan starosta hledá někoho, kdo by převzal péči o knihovnu a vnesl do ní nový život. Bylo to, jako kdyby se mi splnil dětský sen. Sešla jsem se s panem starostou a zjistili jsme, že naše představy o fungování knihovny se shodují. Od roku 2020 mi tak byla správa knihovny svěřena.
Váš projekt Barevná knihovna pro děti měl velký úspěch. Jednalo se o váš první větší projekt? Co bylo nejnáročnější, a co vás naopak nejvíce potěšilo?
Největším krokem bylo samotné převzetí knihovny. Nacházela se ve stavu, kdy připomínala spíš sklad – zastaralý knižní fond, knihy seřazené pouze abecedně, bez rozdělení podle žánrů. Prvním úkolem bylo fond protřídit, knihy přeorganizovat, všechny označit štítky a rozdělit podle žánrů. Díky získané dotaci jsme mohli zavést moderní knihovní systém, do kterého jsme knihy nahráli, a začít tak registrovat čtenáře. Postupně jsme knihovnu dostali do současného stavu. I když jsme regály přestavěli a prostor zmodernizovali, chyběl tam dětský koutek, což působilo ponuře. Z toho vznikla myšlenka projektu Barevná knihovna, která měla přinést útulné a hravé místo pro děti.
Mám spoustu nápadů, ale nejnáročnější pro mě bývá jejich realizace – konkrétně poskládat si jasný plán a rozhodnout, na co se zaměřit. Nejtěžší bylo vybrat jeden konkrétní záměr, zjednodušit ho, osekat další myšlenky a vytvořit smysluplný projekt s jasně definovaným cílem. Když jsem zvládla sepsat žádost o podporu a sehnala potřebné dokumenty od zřizovatele, samotná realizace už proběhla hladce, přesně podle plánu. To mě na celém procesu nejvíce potěšilo – vidět, jak se naše představa mění v realitu.
Plánujete nějaké další projekty do budoucna? Pokud ano, máte představu, jak byste je chtěla uchopit a přizpůsobit své komunitě?
Jak už jsem zmínila, mám spoustu nápadů, které mi víří hlavou, ale samotná realizace bývá složitější. V knihovně nyní pracujeme ve dvou, což se ukázalo jako nutnost. Původně jsem ji měla mít na starosti sama, ale brzy jsme zjistili, že pro zajištění jejího současného fungování je potřeba více lidí. I tak je pro nás někdy náročné realizovat další projekty nad rámec běžného provozu.Chci se zaměřit na prohloubení spolupráce s mateřskou školou, základní školou a domem s pečovatelskou službou. Mojí prioritou je vytvořit pravidelné aktivity především se zmiňovanými školami.
Mým dalším cílem je dostat knihovnu více „ven“ – zapojit ji do dění ve městě. To se samozřejmě odvíjí od aktuálních událostí v Libštátě. Například letos by mělo vzniknout nové hřiště, což bych chtěla využít k pořádání venkovních programů.
Jaký je podle vás v dnešní době hlavní význam knihoven menších obcí a jakým výzvám tyto knihovny čelí?
V dnešní době vnímám knihovnu jako prostor, který nabízí oživení života z jiného úhlu pohledu. Zatímco různé zábavy, poutě a podobné akce jsou zaměřené na okamžité prožitky, knihovna je spíše místem, které uchovává a přináší kulturní hodnoty i do menších obcí. Je to klidné a pohodové místo pro všechny generace, kde by si každý měl najít to své – od nejmenších po nejstarší.
Jednou z největších výzev je, že malé knihovny, jako je ta naše, fungují s minimem zaměstnanců. Obvykle jsme na vše jen dva lidé s malým úvazkem. Naše knihovna je otevřena jen v pátek odpoledne, což stačí pokrýt především běžný provoz – registraci čtenářů, půjčování a vracení knih, nahrávání nových titulů do systému a zařazování knih zpět do regálů. Vše, co dělá knihovnu skutečně výjimečnou, však děláme ve svém volném čase. I přesto je pro nás prioritou udržovat knihovnu jako místo, kde se lidé cítí dobře a kam se rádi vracejí.
Můžete říct, jak vypadá váš den (či týden) v knihovně? Je něco, co byste chtěla v budoucnu změnit? Jakým směrem chcete knihovnu vést?
Páteční provozní dny v knihovně věnujeme běžným úkolům, jako je zařazování knih, registrace čtenářů nebo správa knižního fondu. To nejdůležitější a nejzajímavější se však odehrává mimo tyto dny.
Momentálně jsem doma s dětmi, což mi umožňuje pracovat na rodičovské dovolené. Této možnosti si velmi cením, protože práce v knihovně je pro mě zároveň způsobem, jak si odpočinout a najít psychickou rovnováhu. Mateřství je pro mě ale stále prioritou, a tak se oba světy často prolínají. Když jsou děti nemocné nebo je doma náročné období, odrazí se to i na knihovně – v takových chvílích tam jednoduše nic nového nevzniká. Je to balancování mezi mateřstvím a prací, ale oba tyto světy mě naplňují. Mým cílem je, aby knihovna nebyla jen místem, kam si lidé přijdou půjčit knihu, ale také prostorem, který obohacuje život v obci a přináší kulturní a vzdělávací hodnoty.
Bc. PAVLÍNA LENGHARTOVÁ, studentka Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
