Knihovny mají budoucnost jako platformy přispívající k řešení společenských výzev

Na konferenci Knihovny současnosti 2024 v Olomouci jste říkal, že žádná veřejná organizace nemá lepší předpoklady věnovat se současným společenským výzvám než knihovna. Proč si to myslíte?

Protože knihovny mají skutečně naprosto unikátní postavení, ať se díváte na jejich roli v širším kontextu celospolečenského vývoje, nebo na způsob jejich fungování a hodnotové ukotvení. Z celospolečenské perspektivy je důležité si uvědomit, že knihovny se těší poměrně velké důvěře – a to v situaci, kdy důvěra v politické a veřejné instituce klesá. Můžeme se bavit o tom, co je příčinou tohoto trendu, ale výraznou roli jistě hraje obrovské množství a rychlost výměny informací, kterou přinesl digitální věk. Tempo společenských změn je velmi rychlé a instituce na ně nezvládají dostatečně pružně reagovat. Knihovny jsou naopak flexibilní a přizpůsobují se rychle. A tím se dostávám k vnitřním faktorům fungování knihoven. Díky svému technologickému vybavení, hodnotové ukotvenosti, otevřenosti a přístupnosti pro všechny vytvářejí veřejný prostor, kde je možné se setkávat, vyměňovat si zkušenosti, předávat znalosti. Do knihoven chodí velmi pestré spektrum návštěvníků a důležité je i to, že to není jen jedno místo, ale celá síť veřejně přístupných míst rozprostřených napříč společností. Knihovny navíc pěstují určitou kulturu – kulturu rozvoje společenských hodnot, kulturu, která neodsuzuje. To je základní podmínka pro vytváření bezpečného a konstruktivního prostoru pro veřejný dialog nebo rozvoj demokracie v širším slova smyslu.

Vy o knihovně uvažujete jako o platformě, která je důležitou součástí života místních komunit. V čem je podstata tohoto přístupu?

Jde zejména o způsob uvažování o knihovně, o vymezení její role v konkrétní komunitě. Což má samozřejmě dopad na to, co se v knihovně odehrává, jaké služby knihovna poskytuje a jakým způsobem je doručuje.

Zkusím pojetí knihovny jako platformy vysvětlit trochu šířeji. Vzhledem k množství rychlých společenských změn musí knihovna dělat řadu strategických rozhodnutí. Jedno úplně zásadní souvisí se změnou využívání médií, nástupem digitálních zdrojů. Jaká je v těchto podmínkách role klasické knihy? A pokud zájem o půjčování knih klesá, jaký je hlavní účel knihovny? Jsem přesvědčený o tom, že z dlouhodobého hlediska dává pro knihovny smysl jediná strategie: být univerzální a vytvářet prostor a podmínky pro práci ostatním organizacím a místním komunitám. Podstatou knihovny jako platformy je, že sama nezajišťuje veškerou náplň své činnosti – místo toho buduje zázemí pro činnost ostatních. To knihovnám umožňuje pružně reagovat na měnící se potřeby společnosti, aniž by se při každé změně musely kompletně reorganizovat.

Uvedu jeden příklad. Ještě před pěti lety všichni, kdo se zabývali vzděláváním, říkali, že nejlepší investicí do budoucnosti je naučit se kódovat a programovat. O pět let později vznikly technologie, které zvládnou naučit se kódovat rychleji a lépe než člověk. To neznamená, že nemá cenu učit se kódovat, ale ukazuje to, jak mizerní jsme v předvídání budoucnosti. Pokud knihovna funguje jako platforma, nemusí s každým podobným trendem budovat nové kompetence. Zejména v metropolitních oblastech existuje řada organizací či komunit, které kompetence už mají – a díky knihovně získají možnost je předávat dál. Rozvíjet knihovnu jako platformu znamená usnadňovat ostatním tvorbu jejich obsahu.

Už jsme se bavili o tom, že knihovny mají důvěru společnosti. Co dalšího potřebují pro to, aby mohly jako platformy fungovat?

Úplně zásadní je mít prostor a vybavení. Pokud nemáte kvalitní a flexibilní prostor, který může sloužit jako zázemí pro organizaci různých typů aktivit, umožní práci s různými typy médií nebo různými formami komunikace, který bude sloužit pro setkávání malých i velkých, tak platformu nevybudujete.

A pak potřebujete dát tomu prostoru formu a obsah. Potřebujete si budovat sítě dlouhodobých partnerů v rámci veřejných institucí i na straně občanské společnosti, rozvíjet kontakty, hledat příležitosti. Důležité je také dívat se na místní kontext: jaká je demografická struktura, největší výzvy, jak může knihovna pomoct zvýšit kvalitu života v místě. To znamená vyvažovat mezi tím, co jako knihovna chceme dělat, a tím, co je v komunitě důležité dělat. Máte-li dobré zázemí, dobré kontakty a dobrou znalost místních potřeb, můžete jako platforma vytvořit jedinečnou nabídku, která upevní vaše postavení ve společnosti, protože řeší důležitá témata, reaguje na místní podmínky a poptávku. Je v místním kontextu relevantní.

Jak se tento přístup projevuje v bruselské knihovně Muntpunt, kterou vedete?

Brusel je hlavní město Evropy, její politické srdce, takže vše, co se tu děje, má politický a společenský dopad. To znamená, že nemůžeme ignorovat společenské problémy, které město má. A Brusel jich paradoxně má poměrně dost. Je tu hodně lidí bez domova, jsou tu velké společenské nerovnosti, je to neuvěřitelně mladé město s vysokým podílem nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, jsou tu jazykové bariéry, velká kulturní rozmanitost. A také je historicky formované jak francouzsky mluvící komunitou, tak holandsky mluvící komunitou. To vše vytváří hrací pole, na němž se pohybujeme. Jeden konkrétní příklad za všechny: Muntpunt je nizozemská veřejná knihovna v centru Bruselu. Ve městě je síť jak nizozemských, tak francouzských knihoven. My jsme knihovna nizozemská, takže je jasné, na jaký fond se zaměřujeme, v jakém jazyce běží naše programy, na kterou komunitu cílíme. Řada z těch programů je s ohledem na výše zmíněné problémy zaměřená na teenagery a mladé dospělé, kterým pomáháme plánovat jejich budoucnost, hledat si zaměstnání nebo pracovat na seberozvoji.

Pokud tomu tedy správně rozumím, tak u těchto programů nebudujete vlastní expertízu. Zajišťujete prostor, propojení, zázemí, ale tu službu realizuje některý z vašich partnerů. Je to tak?

Přesně tak. To je součást naší strategie. Chceme být experty, specialisty tam, kde to dává největší smysl, což je pro nás oblast čtenářské gramotnosti, rozvoje vztahu ke čtení. Čtenářské programy zaměřené na různé cílové skupiny garantujeme a rozvíjíme sami. V ostatních oblastech podporujeme partnerské organizace ve vývoji a tvorbě jejich obsahu, který je relevantní pro rozvoj naší nabídky služeb. Možná to bude zřetelnější opět na příkladu: nedávno jsme otevřeli nové centrum pro mládež, jehož koncept vznikal ve spolupráci s našimi strategickými partnery. Všechno jsou to organizace, které už s mladými lidmi pracují, mají pro ně řadu programů a aktivit. A díky Muntpuntu můžou své služby dále škálovat a povýšit na novou úroveň.

Do jaké míry do svých strategických úvah zapojujete veřejnost? Má možnost do té nabídky aktivit promlouvat, participovat na podobě knihovny?

To je dobrá otázka. Popisoval jsem tu procesy, kdy věci vznikají shora. Dalším příkladem tohoto typu může být naše strategie rozvoje digitálních dovedností. Pro tu jsme si našli strategického partnera, organizaci, která se zaměřuje na digitální inkluzi a rozvoj digitálních kompetencí. Dali jsme jim k dispozici část veřejného prostoru v naší knihovně, aby ho využívali pro to, co umí. V tomto případě nám to dávalo smysl, protože jsme tak byli schopní zajistit vysokou kvalitu. V jiných případech je ovšem užitečnější jít participativní cestou, vtáhnout do procesu veřejnost – protože to samo o sobě je určitá hodnota. Takto vznikal třeba náš mediální makerspace De Grid, kdy jsme už od prvního kroku pracovali s mladými komunitami a kreativními mladými dospělými, zjišťovali jsme jejich potřeby a nechali je do značné míry navrhnout si prostředí, které teď sami využívají.

Několikrát jste mluvil o strategickém partnerství, strategických partnerech. Kdo je pro Muntpunt strategickým partnerem?

V rámci toho, jak Muntpunt funguje jako platforma, rozlišujeme různé úrovně a typy vztahů a partnerství. Strategičtí partneři mají zvláštní postavení – sdílejí s námi stejné hodnoty, mají podobné cíle a zaměřují se na oblasti a témata, která vnímáme jako klíčová. A také mají zázemí v knihovně. Konkrétní forma spolupráce může být různorodá. Naším strategickým partnerem je například organizace, která se zabývá dobrovolnictvím a pracovním poradenstvím pro mladé lidi a několikrát do týdne provozuje v našich veřejných prostorách svou poradenskou činnost. Stejně tak je naším strategickým partnerem evropská síť Public Libraries 2030, která se zaměřuje na výměnu know–how a advokaci práce knihoven. Ta nevyužívá naše veřejné prostory, ale naše zázemí, což na nás klade úplně jiné nároky. Je rozdíl v tom, jestli s někým spolupracujete, nebo žijete. Můžete mít partnera, s kterým se vám skvěle spolupracuje, ale to neznamená, že jste kompatibilní pro to, abyste spolu sdíleli pracovní prostor.

Bavíme se tady o příkladu velké knihovny ve velkém městě. Jde jako platformu rozvíjet i malou venkovskou knihovnu?

Určitě, jen to bude vypadat jinak. Ale v principu je to stejné – zaměřit se na lokální kontext, místní potřeby, potenciál lidí, kteří v místě žijí. Jakmile máte vhodný prostor, což mají i venkovské knihovny, je na každé knihovně či obci, jak ho co nejefektivněji využít pro službu komunitě.

Když se vrátím k aktivitám Muntpuntu a k myšlence, že knihovny mohou pomáhat řešit společenské problémy. V podstatě to vede k určité společenské angažovanosti knihoven. Jak to jde dohromady s poměrně častým názorem, že knihovny by měly být neutrálními shromažďovateli a zprostředkovateli informací?

Tohle je téma, o němž se vedou diskuse po celou dobu existence knihoven. A jsou to diskuse, které mají mnoho velmi jemných odstínů. Obecně si myslím, že není reálné být neutrální, protože každé rozhodnutí, každá volba je vedená určitými hodnotami, standardy, strategickými úvahami. Už na úrovni úvahy, co koupit a co nekoupit do knihovního fondu, přestáváte být neutrální. Neutralita mi dává smysl jako určité vodítko našich aktivit, ne jako cíl. Jako pracovníci knihoven bychom měli usilovat o blaho celé společnosti, je proto potřeba být inkluzivní, nevylučovat určité demografické skupiny či lidi s různými formami znevýhodnění. Například tady v Bruselu je hodně mladých lidí, kteří mají velké životní problémy: nemají síť přátel, nemají kontakty, jsou v sociální izolaci. Je třeba, aby jim společnost věnovala naléhavou pozornost. A když to neudělají knihovny? Obávám se, že nemáme dost jiných veřejných institucí, které by se téhle výzvě mohly věnovat a aspoň nějak situaci zlepšit. Co by se stalo, pokud by neudělal nikdo nic, nechci raději domýšlet. Pokud se knihovny angažují ve prospěch kolektivu, je to z mého pohledu v pořádku. A ta pomoc bude samozřejmě v každé lokalitě vypadat jinak.

Brusel asi jako hlavní město Evropy výrazně prožívá současnou geopolitickou situaci. Jak jste sám říkal, důvěra v instituce klesá, nyní se navíc otřásají v základech pilíře, na kterých stojí demokratický svět v euroatlantickém prostoru. Co mohou knihovny dělat pro to, aby se dál těšily minimálně stejné společenské důvěře?

Nepochybně jsou před námi velké výzvy, protože společnost se vyvíjí velmi rychle. Považuji za důležité, aby se knihovny ve všem, co dělají, držely svých hodnot – otevřenosti, solidarity, přístupnosti, diverzity atd. Ale nemám kouzelnou hůlku! Riziko narušení důvěry tu samozřejmě je a vždycky bylo. To nejlepší, o co se můžeme snažit, je podle mě jasně zacílená a poctivá práce se silnou vazbou na společnost a její potřeby.

---

ROMAN HÁJEK je ředitelem Středočeské knihovny v Kladně a předsedou redakční rady Čtenáře.